

Smažená sousta z vepřového sádla, Chorvatům dobře známá podle názvu čvarci, patří ve Slavonii mezi nejznámější pokrmy a jsou nevyhnutelnou součástí chorvatské kulinářské tradice. K přípravě tohoto sytého pokrmu se používá sádlo a slanina z vepřového hřbetu, mírně prorostlého masem, které škvarkům přidává zvláštní aroma.
Škvarky se tradičně dělají po zabíječce, se sádlem a slaninou zbylou po přípravě četných klobás, do nichž se přidává mastnota kvůli šťavnatosti. Po zabíječce bylo zvykem i škvarky připravovat venku a v zimě, aby se slanina mohla snadněji krájet, ale i proto, aby se v otevřeném kovovém kotli mohly smažit mastné kostky bez ohledu na intenzivní vůni , která se z něj vypařuje. Slaninu získanou během zabíječky je nutno nakrájet na stejně velké kousky o velikosti dvou až tří centimetrů, aby se během přípravy smažily rovnoměrně. S dodáním malého množství vody se takto rozkrájená slanina postupně přepouští ve velkých kotlích za neustálého míchání. Když mastnota změkne, hospodyně do kotle přidají i trochu mléka, díky kterému škvarky, jak je známo, zhnědnou. Ještě než se vaření dokončí, do směsi se přidává i hlávka červené cibule.
Potom se škvarky musejí scedit a propasírovat, a už podle síly protlačování se získají masitější anebo tenčí a chřupavější škvarky, které se jedí jako pochoutka. K jejich přípravě se používalo zvláštní cedidlo na škvarky, ale pro nedostatek specializovaného příboru posloužilo i mačkátko (lis) na brambory. Zbytek tekutiny v kotli se scedil a poté přelil do zvláštní nádoby. Jak chladla, tak tekutina houstla a byla tvrdší, proměňovala se v sádlo, tedy v surovinu často a rádo používanou k přípravě slaných a sladkých pokrmů během celého roku. Bezprostředně před podáváním je škvarky nutno osolit a aby nevyschly uloží se do uzavřené nádoby. Jedí se s chlebem, ale krom toho i jako rozmanité škvarkové placky, z nichž jsou nejznámější tzv. "čvarkuše", což jsou měkké chlebové bochníčky, v nichž se ukrývají nakrájené škvarky a podávají se často v pivnicích a restauracích.